Černá komedie

Když vám jednou večer zhasne světlo, můžete se dost divit … zejména pokud si pozvete na návštěvu hluchého milionáře a bláznivého papínka.

Autor předlohy

Peter Shaffer

Úprava a režie

Josef Širhal

Hrají

Tomáš Dokulil, Magdalena Holmanová, Josef Širhal, Lenka Janíková, Rostislav Žabčík, Vendula Hrdinová, Zdenek Nevrlý, Eduard Székelý

Autorská práva

Autorské představení divadelního souboru Amadis. Jednalo se o variaci na původní text Petera Shaffera. Představení již není uváděno.

Informace o představení

Co všechno se může stát, když vám jednoho dne (vlastně večera) vypnou proud? No, například se u vás doma může objevit hluchý milionář, který se přišel podívat na vaši uměleckou tvorbu, nebo se k vám může vrátit dívka, se kterou jste se nedávno rozešli, a na kterou byste nejradši hodně rychle zapomněli, nebo … Ale ne! Přece není možné všechno prozradit hned na začátku.

Tato komedie, jejíž děj je zasazen do Londýna někdy v padesátých letech tohoto století, nás zavádí do bytu neúspěšného sochaře Brindsleyho Millera, kterého čeká přetěžký úkol – přesvědčit otce své snoubenky, že je schopen prodat své sochy, a tudíž uživit jak sebe, tak i potencionální manželku.

Pokud jste našemu souboru věrní, a myslíte si, že jsme doposud hráli samé prapodivné hry, pak vězte, že ani tato nebude výjimkou. Černá komedie je totiž založena na typické charakteristice čínského divadla, kdy herec na stylizovaném jevišti různorodými výrazovými prostředky navazuje, naznačuje i přímo sugeruje divákovi představu, zdání a pocit reálné situace a reálného děje. Nutno ovšem dodat, že se nejedná o obyčejnou situaci a obyčejný děj; tato hra je totiž postavena na principu záměny světla a tmy. Ve chvíli, kdy je na jevišti tma, se všichni protagonisté chovají, jako kdyby bylo světlo, a když je na jevišti světlo, postavy beznadějně tápou ve tmě.

Černá komedie vznikla velice narychlo roku 1965, kdy Londýnské Národní divadlo zoufale potřebovalo ještě jednu původní anglickou hru, kterou by mohlo zařadit na seznam premiér. Jeho ředitel, sir Laurence Olivier, již nevěděl, kde brát, ale naštěstí se dramaturg divadla Kenneth Tynan jednoho dne setkal se Shafferem, jenž mu pověděl, že má jakýsi prozatím dost neurčitý nápad na jednoaktovku, ve které by se společnost lidí beznadějně motala v chaosu absolutní tmy, zatímco jeviště by bylo naplno osvětleno.

Slovo dalo slovo a Shaffer vyložil svůj nápad i Olivierovi, jemuž se také zalíbil, a tak na sebe vzal hned dvojí riziko – jednak zadal objednávku na hru, která měla být napsána v nepřiměřeně krátké době, a jednak tuto hru ihned zařadil na repertoár a zahájil prodej vstupenek, přestože autor do té chvíle nenapsal byť jen jeden jediný řádek.

Poslední opravy byly sice prováděny ještě v průběhu posledních zkoušek, ale dnes již můžeme říci, že se Shafferovi tato hra bezpochyby povedla.

Jméno Petera Shaffera rozhodně není ani v našich končinách neznámé. Divadelním nadšencům jistě není nutno připomínat, že se jedná o patrně největšího současného britského dramatika (jeho u nás nejčastěji uváděnou hrou je Královský hon na slunce), ale i s jeho jménem se bezpochyby setkali i filmoví fanoušci, neboť právě Peter Shaffer napsal scénář k veleúspěšnému filmu českoamerického režiséra Miloše Formana Amadeus.

Na závěr je bezpochyby důležité poznamenat, že přestože náš soubor hraje “černou komedii”, tak o ní ani zdaleka nelze tvrdit, že se jedná o původní Shafferovo dílo. I tentokrát jsme si hru natolik upravili, že budete značně překvapeni i v případě, že ji dobře znáte, a že se tedy nejedná pouze o Shafferovo dílo, ale hlavně o tvůrčí práci celého souboru.

Dovolte mi tedy, abych vás ještě jednou jménem celého souboru a popřál při sledování naší třetí inscenace příjemnou zábavu.