Za scénou
Crazy komedie o tom, jak vypadá život u divadla.
Autor předlohy
Michael Frayn
Dialogy
Kolektiv div. spolku AMADIS
Úprava a režie
Josef Širhal
Hrají
Magdalena Holmanová (paní Clackettová, Dotty Otleyová)
Josef Širhal (Lloyd Dallas – režisér)
Rostislav Žabčík (Roger, Garry Lejeune)
Alena Mathiasová (Flavia, Belinda Blairová)
Tomáš Dokulil (Philip, Freddie Fellowes)
Zdenek Nevrlý (Zloděj, Selsdon Mowbray)
Jiří Dokulil (Tim Algood – asistent inspice)
Silvie Novotná (Poppy Norton-Taylorová – asistentka inspice)
Obsazení
Josef Širhal
Kostýmy
Magdalena Holmanová
Masky
Lenka Janíková
Technická spolupráce – osvětlení, stavby
Josef Širhal
Premiéra
23.11.1997 v 19:30, Divadlo Barka, Svatopluka Čecha 35a, 612 00 Brno
Autorská práva
Autorské představení divadelního souboru Amadis. Jednalo se o variaci na původní text Michaela Frayna. Představení již není uváděno.
Informace o představení
Autorem hry „Za scénou“ je známý britský dramatik a spisovatel Michael Frayn, který je v současnosti jedním z nejuznávanějších světových autorů divadelních komedií. Frayn se až do poloviny sedmdesátých let věnoval novinové tvorbě, a jeho sloupky byly vysoce ceněny novináři i kritikou. Dokladem toho je jistě i fakt, že přispíval hlavně do tak známých listů, jako jsou The Observer nebo The Guardian. Frayn také vydal knihu filozofických esejů a pět románů, jež jsou řazeny k vrcholům britské satiry.
V polovině 70. let autor přesunul svou pozornost k dramatické tvorbě, což se ale setkalo s nelibostí jeho přátel a většina kritiků si myslela, že ve Fraynově případě jde o ústup z vydobytých pozic do oblasti nejistoty. Brzy však byli přesvědčeni o opaku. Michael Frayn napsal v průběhu deseti let osm veleúspěšných divadelních her, které se staly stálicemi na největší světové scéně, New Yorkské Broadwayi. Nejúspěšnější z jeho her je právě Noises off (Za scénou), jež byla poprvé uvedena v roce 1982.
Autor je také znám svými překlady her Antona Pavloviče Čechova (např. Platonov, Višňový sad, Tři sestry).
Samotná hra se skládá ze dvou dějství.
V prvním dějství se divák ocitá v královském divadle ve Westhamu nad Temží, kde je svědkem generální zkoušky hry fiktivního autora Robina Housemongera nazvané „Bez roucha”. Přestože do premiéry zbývá jen pár hodin, zdrcený režisér zjišťuje, že herci své role neovládají a dokonce ani nemají přehled o tom, o co vlastně ve hře jde. Na základě archetypů jako je příliš sebevědomá a namyšlená Dotty, beznadějně pitomá Brooke, frajírek světového kalibru Garry, dětinský Freddie, věčně opilý Selsdon a dalších zde autor rozehrává frašku jako vystřiženou po vzoru komedií poloviny 19. století. Sledujeme nejen zkoušku, ale hlavně krystalizaci vztahů mezi jednotlivými herci.
Druhé dějství nám nabízí další pohled do zákulisí. Divák je svědkem asi 100. reprízy stejné hry, ale vidí vše „zezadu”. Na jevišti jsou kulisy obráceny z druhé strany, a tak namísto Housemongerovy hry sledujeme další krystalizaci vztahů mezi herci, a to až do velkého finále. Michael Frayn by jistě nezapíral, že jeho vzorem byl například Feydeau a jeho souputníci – vidíme to na archetypech, které vytvářejí crazy komedii jako vyšitou. Hra je vhodná pro každého, kdo se hned tak neurazí, a má rád legraci vyvedenou až ad absurdum.
Na závěr je pochopitelně nutné dodat to, co jste si mohli přečíst už nahoře v titulcích. Přestože se náš divadelní spolek nechal inspirovat námětem anglického autora, dialogy a 85 procent vtipů a gagů je vlastních, a původní název byl hře ponechán jen proto, abychom tak poděkovali autorovi za propůjčení kvalitního námětu.